Tréninkové prostranství

Několik špalků, cvičných figurín a spousta volného prostoru. Zde se studenti akademie učí praxi vrhání shurikenů a taijutsu.

Senhoshi -> Už zdálky sis všimnul nervózně přešlapujícího muže na hřišti. Brzy sis všimnul, že to je právě tvůj učitel z Akademie. Když tě zpatřil, tak se mu skoro až rozzářily oči. Okamžitě si to namířil směrem k tobě. "Senhoshi..!" Pravil dost naléhavě a levou rukou naznačil, ať si k němu pospíšíš.

Senhoshi Kuroame

Jen jsem pokrčil rameny a doběhl k němu. Mistře? pozvedl jsem jedno obočí a kývl. Když jsem se rozhlédl, docela mě překvapilo, že se tu skoro nic nezměnilo. Na některých starších figurínách jsem dokonce viděl šrámy od mého meče. Tu a tam jsem si vzpomněl na ty krásné chvíle, kdy jsem ponižoval členy klanů s tím, že mají být elita a přitom valná většina za mnou zaostávala.
Ze vzpomínek mě vytrhl výraz mého mistra. Proč se tváří tak šťastně, že mě vidí? Pravda, je na mě úžasný pohled, ale...

Senhoshi -> Mistr doběhl až k tobě. Na čele se mu leskly kapičky potu. "Díky bohu že jsi tady!" Pravil a rozhlédl se po tréninkobém prostranství. Poté se na tebe opět podíval, tentokrát s vážným výrazem ve tváři. "Musíš mi pomoct, poslal jsem jednoho svého studenta během vyučování za dveře, aby se uklidnil. Takový rošťák.." Z kapsičky vytáhl fotku, kterou ti podal. Byl na ní zrzavý usměvavý chlapec, mohlo mu být tak osm let. Měl zelené oči a obličej plný malých pih. "Jenže nedal pokoj, tak jsem ho zavřel do své kanceláře, že za ním za pět minut přijdu a promluvíme si o jeho trestu...jenže našel sbírku svitků. Většina svitků je naprosto neškodná, jsou tam různé klasifikace, ale je tam jeden speciální svitek...s určitou technikou.." Na tváři měl docela vyděšený výraz. "Nemohu se teď vzdálit od zbytku studentů, potřebuji tedy abys ho našel. Často se potuluje u Hlavní brány a v parku. Potřebuji abys mi ty svitky donesl. No jeho taky samozřejmě..ber to jako takovou tajnou misi, budeš tak hodnej?" Mistr vypadal opravdu zbídačeně.

Senhoshi Kuroame


Podíval jsem se na mistra a s pozvednutým obočím se zeptal na tři otázky, které teď byly krizové. Byl jsem lehce nervózní, což šlo poznat podle toho, že jsem si vlasy sčesával rukou a ne hřebenem. Dobrá sensei. Ale mohl byste mi říci pár informací? Jaká to byla technika? Jaká je pravděpodobnost, že se jí ten chlapec naučil? A co z toho budu mít já? samozřejmě jsem se při té poslední otázce široce usmál. Svitky...

Senhoshi -> Sensei se na tebe díval s poměrně překvapivým výrazem. Nečekal, že si o něco řekneš. "No, pokud si to přečetl, tak se tu techniku určitě naučil. Ten student je poměrně talentovaný. Jde o tajnou techniku, nazývá se.." Naklonil se blíže k tobě, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá. "Oiroke no Jutsu.." Zašeptal a trošku mu zrudli tváře. "Zaplatím ti poté večeři, co ty na to?" Mrkl na tebe.

Senhoshi Kuroame


Poté co jsem slyšel název techniky jsem se jen lehce ušklíbl: Jo! To zní na techniku, která zabijí po milionech. otočil jsem se a vyrazil na cestu: Spíš si jako odměnu chci přečíst ten svitek. Tohle mě opravdu zajímá! ani jsem nepočkal na odpověď a svižným tempem vyrazil.
Hlavní brána nebo park, jo? Tak kde by si asi nějaký rošťák užil víc legrace...? přemítal jsem chvíli a pak svůj běh po střechách přesměroval k parku.

--> Park

Mitsuko Ruuobori

Z obytné čtvrti dorazila až na cvičiště. Byla celkem ráda, že tu moc lidí není. Aspoň nikdo neuvidí, jaké je to pako. Jak tak se kochala cvičištěm, docvakla ji jedna věc.
"Jak vlastně vypadá, nebo jak se jmenuje? Já se na to zapomněla zeptat. Ach jo." povzdechla si. Uskutečnila první plán, který ji napadl. Prostě začala bloudit po cvičišti a doufala, že aspoň trochu bude připomínat bráchu, a někdo si ji všimne díky tomu.

Mitsuko Ryuuobori

Naštěstí její geniální plán vyšel a někdo si ji všiml, dokonce ji i poznal, spíše měl ponětí o koho šlo. Mitsuko se na něj zadívala a kývla na něj.
"Hai, jsem mladší sestra Murasakibari. A jsem Mitsuko, moc mě těší." trochu se uklonila.
"Bude to znít nezdvořile, ale jak se jmenujete vy? To mi jaksi zapomněl říct.˛" při poslední větě ji u spánku vyrašila žilka, ale během chvilky byla pryč, jelikož se uklidnila.

Mitsuko Ryuuobori

"Moc mě těší Kazumi-san." věnovala mu letmý úsměv.
"Vlastně hledám vás. Prý až vás najdu, mám říct, že jsem Murasakibari mladší setra požádat vás, jestli by jste mi nemohl pomoct s tréninkem. Pokud ovšem nemáte čas, pochopím to. řekla mu vše na co si vzpomněla. V duchu doufala, že řekne ano. Vážně moc chce jít trénovat.

Mitsuko Ryuuodori

Byla ráda, že jí pomůže.
"Ráda bych se naučila lépe bojovat s katany nebo něco, abych byla rychlejší." pověděla mu, co si asi tak představuje.
"Nebo jestli vás něco napadne." dala radši na výběr. Přeci, je to slušnější.