Ichiraku Ramen

Obchod s Ramenem, ve kterém se podává... ano. Kupodivu Ramen. Můžete zde dostat i jiné pochutiny a nápoje, ale Ramen je hlavní!

Minoru Shikujiru

Byla dál, protože ona nabrala opravdu tempo, takže neviděl, jak do něj vrazila. Slyšel jen to, jak si už objednala. Vešel tam pomalu i on. "Jeden rámen." Pověděl jen a pomalu se posadil vedle ní. "Běháš stále...opravdu moc rychle." Pověděl a rozhlédl se. Všiml si toho shinobiho, který byl zajisté starší, protože tak vypadal. Avšak nevypadal zas tak staře. Možná měl něco za sebou a možná, že ne. Jenže mu nevěnoval pozornost a díval se před sebe. Neplánoval dnes utrácet, ale co nadělá. Zamyslel se. Ani nevěděl, co chctěl dneska dělat. Mizuki mu nějak rozházela myšlenky, takže nedokázal přemýšlet nad několika věcma. Krátce se na ni podíval. Stále přemýšlel nad nějakou technikou...ale nevěděl, za kým by měl jít. Stále čekal na ten rámen.

Minoru Shikujiru

Posadil se a nic. Nemluvil, pohlédl na Mizuki. Ta též nic neřekla, asi se nemohla dočkat toho rámenu, který si objednala. Nikdy nevěřil, že by toho dokázal člověk tolik sníst, avšak Mizuki byla vyjímka. Jenže se potom ozval ten shinobi. Minoru seděl mezi nima. Pohlédl na ně. "Nemusíte křičet..nejsme hluchý." Pověděl on dost mrzutě a nějak mu bylo jedno, že byl starší. Možná ani tolik nekřičel, ale promluvil na Minora dost nahlas. Díval se na něj zle svým pohledem a kvůli jemu žlutému oku působil ten pohled o něco agresivněji, možná za to mohl i ten jeho výraz ve tváři. Potom mu přestal věnovat pozornost a pohlédl na muže, co připravoval rámen. Pohlédl potom na Mizuki, jak se ona tváří na to všechno.

Minoru Shikujiru

Uslyšel, co si ten shinobi zamumlal a ještě se na něj krátce podíval s tím agresivním kontextem, ale už ho nechal být. Jenom přece, tohle byl stánek a nechtěl zde dělat problémy..nestál o to zatím na sebe nějak upozorňovat...byl si jist, že až přijde ten správný čas, lidé se o něm dozví. Potom se podíval na Mizuki, která vypadala dost vyděšeně. Prohlédl si ji. "A co jsi provedla?" Zeptal se a dal hlavu do strany. On to neviděl, protože byla tak moc hrr a byla zde mnohem dřív, než on. Vypadala celkem vyděšeně, ale ne tolik jako když viděla to oko. To ho potěšilo. Pak se vrátil ke svému jídlu. Už čekal, až bude hotové.

Minoru Shikujiru

Nechal si dát misku. Možná, že by i poděkoval, ale když viděl, jak se ten prodavač na něj tváří, tak to neudělal. Nestál o to dávat za vděk takovýmhle lidem. On dává peníze a ten prodavač dává jídlo. Rovnocenná výměna, o nic víc nešlo, tak na co tu slušnost. Zadíval se na toho obchodníka též. Potom se podíval na své jídlo, z kterého šla pára. Ještě ho nemohl jíst a to ho tak nějak štvalo. Potom se vrátil k Mizuki. Viděl, jak vypadala provinile. Asi ji to moc štvalo. Tiše si povzdychl, když slyšel její slova. Mluvila opravdu tiše, ale on to dobře slyšel. Přikývl. "V tom případě to měl řešit, když si přiběhla a ne o několik minut později....jeho chyba." Okomentoval jen. "A dobrou chuť." Dodal k tomu všemu, aby aspoň ji chutnalo.

Minoru Shikujiru

Zamrkal trošku překvapeně a pohlédl na ni. Nemohla ten jeho pohled vidět, neboť se dala do jídla. Řekl jen jednu věc a tou byla, že ji popřál dobrou chuť. Těma slovy v ní rozptýlil všechny obavy a ona byla ta Mizuki, co znal. Nerozuměl tomu chování. Jenže to byla Mizuki. Nezměnila se, vůbec se nezměnila. zadíval se do misky. Byl to opravdu zvláštní pocit, avšak nic to pro něj nezamenalo. začal jíst i on. během toho na všechno zapoměl a soustředil se na jídlo. Avšak dával pozor na toho shinobiho, aby zase něco nevyvedl jako předtím. Nepodíval se na něj, jen ho trošku pozoroval svým periferním viděním, ale jinak jedl. I Mizuki někdy okem zkoukl, jestli nevyvádí nějaké blbosti s jídlem, jenom přece..Mizuki.

Minoru Shikujiru

Chtěl se v klidu najíst....ale to se mu zřejmě nepodaří. Už si chtěl dát jídlo do pusy, ale uslyšel to srkání. Pohlédl na ni tázavě, ale Mizuki byla plně zaneprázdněna svým jídlem. Naštěstí to bylo jenom toto a nic víc nedělala. Potom začal v klidu jíst i on. Všiml si ještě něčeho. Byl to pohled toho shinobiho, který seděl vedle nich. On mu byl nějak jedno. Jen ať si dívá zle. Prohlédl si ho o něco lépe, aby viděl, co je to vlastně zač. Všiml si znaku na jeho zádech. Nezalekl se, jen se posměvačně ušklíbl a zase začal v klidu jíst. Ten znak znal, ale neviděl důvod se ho nijak bát. Pohlédl potom jedění na Mizuki. Možná se o Mizuki trošku bál. Jenom přece..byla nemotorná a hyperaktivní...ale bála se hodně věcí, takže ji její strach snad zastaví, než udělá nějakou blbost.

Minoru Shikujiru

Nevšímal si toho Uchihy. Neměl zájem, se o něj zajímat. Dojedl klidně a vydýchl si. Znal i lepší jídlo, ale nasytilo to. Pomalu odsunul misku. Potom se Mizuki na něco zeptala. Pohlédl na ni a všiml si jejího pohledu. Pohlédl tam jen tak, aby se neřeklo a všiml si také té nohy. Pak se zase podíval na Mizuki. Byla opravdu zvědavá a nikdy se nebála a se zeptat. Spíše ho zajímalo, jestli nad tím vůbec přemýšlela, nebo jestli se zeptala bez sebemenšího přemýšlení. Uslyšel odpověď i jeho tón, ale už se na něj nepodíval. Opřel se o svou židly. "Kam chceš jít dál..Mizuki?" Zeptal se ji a zcela odignoroval toho kluka. Neměl v plánu se s ním vybavovat.

Minoru Shikujiru

Všiml si jejích pohledů. "Ale ne.." Pověděl tiše a povzdychl si. Tohle poznal až moc dobře, setkával se s tímhle pohledem deno denně, ale netušil, co to bude tentokrát...jakou blbost vypustí z té své pusy, jenomže ji nějak nechtěl slyšet, ale na to už bylo pozdě. Řekla to. Neřekla to ale informativně...jako by spíše chtěla jeho dovolení, což mu přidělalo ještě víc starostí."To nemyslíš vážně...že ne?" Zeptal se, ušklíbl se a pohlédl na toho kluka. "Proč bys ho měla chtít...vyléčit?" Zeptal se, ale ne překvapeně. Vlastně, když se nad tím zamyslel víc, asi ani nechtěl znát odpověď. Dal hlavu do strany a jeho oči se agresivněji zaleskli, ale byl to jeho normální pohled. "Po tom...co se k tobě choval...zaplaťme a zmizme odsud." Pověděl. Mluvil zcela zřetelně a při těch posledních slovech se ohlédl na toho kluka.

Minoru Shikujiru

Pohlédl na toho kluka a nic víc mu neřekl. neměl zájem se sním bavit. Pohlédl na Mizuki. Znělo to dost vyčítavě. "Nelze pomoct každému." Pověděl jen a sledoval ji. Potom promluvila..a zase to byla ta stará Mizuki. Veselá a čilá. "Takže už půjdeš domů? Dobře." Pověděl a pohlédl na oblohu. "Mě se domů ještě nechce...já se budu ještě pár hodin někde toulat a užívat si...ale aspoň...no...doprovodím tě." Pověděl trošku mrzutě. Chtěl ěvdět, kde bydlí. Jen ho to zajímalo, neměl žádné vedlejší úmysli. "Co vlastně děláš, když jsi doma?" Zeptal se a potom se zarazil. Moc mluví. Pohlédl na zem a mlčel už. Povzdychl si.

Minoru Shikujiru

Přikývl a šel. Rozhlížel se. Nevěděl, kde bydlela a to, že se hned začala smát, po tom, co mu to vyčítala, překvapilo ho to. Rozběhla se pryč. Povzdychl si. Zase běh..pane bože, kde bere tu energiii.... Pověděl si v mysli a potom se zarazil. Ach...rámen, zde vzala tu energii. Pověděl si zase v myšlenkách a zakroutil hlavou. Vždycky byla takhle hyperaktivní. To nezapoměl. "A na co studuješ? Ninjutsu, taijutsu?" Zeptal se. Chtěl vědět, na co se chce zaměřit v budoucnosti...jestli se toho dožije, s tímhle přístupem, ale nějak doufal, že ano. Jenže jak utíkala, už se mu vzdalovala. "No jo...běžím." Pověděl a dal se též do menšého běhu, aby mu neutekla.

Minoru Shikujiru

Zamrkal nad jejímy slovy. "Takže...genjutsu...to je nemálo zajímavé." Pověděl, ale spíše tiše a pro sebe. To s tím medikem ho nepřekvapilo. Vždy byla sice hyperaktivní, ale ráda pomáhala lidem, i těm, které sotva znala. Připoměl si to na tom Uchihovy, jak mu z ničeho nic chtěla pomoct. Možná ji to měl dovolit...ale vždyť se sakra měla rozhodnout sama...on za ní rozhodovat nemůže. Je to přece velká holka. S těma myšlenkama se na ni podíval a uslyšel to, jak ho oslovila. "Nebo...není." Pověděl s povzdychem a ještě zrychlila. Tudíž musel zrychlit i on, protože ji nechtěl ztratit. Nedej bože...aby ji tu ještě hledal. To by byla už naprostá katastrofa. Zrychlil o něco víc, aby mu teda neutekla.