Ulice konohy

Ulice, uličky a náměstí.

Senhoshi -> Probral si se do krásného dne. Venku svítilo sluníčko, zpívali ptáci a tvůj byt byl jako vždy dokonale uklizený. Nebylo snad nic, co by ti mohlo zkazit toto ráno. No, ale přeci jen tu něco takového bude, protože sotva si se rozkoukal, tak se ozvaly tři silné rány na dveře. Netrvalo to ani dvě vteřiny a rány se začaly opakovat. Někdo měl asi naspěch..

Senhoshi Kuroame

Rychle jsem se přehoupl z postele a vzal tři nejdůležitější věci, které jsem vždy po ránu sháněl.
KALHOTY! Naštěstí jsem si svůj byt pečlivě udržoval a tak nebyl problém. Kalhoty jsem měl na sobě po sedmi vteřinách.
KATANA! Ano, zbraň po mých rodičích byla vždy hned u postele. Přehodil jsem řemen s pochvou přes rameno a od chvíle kdy jsem vstal uběhlo 12 sekund.
HŘEBEN! Doběhl jsem do koupelny a začal rychle česat...
Minutu po prvním zaklepání jsem přeci jen otevřel dveře (stále jsem hřebenem dolazoval poslední detaily) jen v kalhotách a s katanou na zádech. Prosím?

Senhoshi -> Ve dveřích stál kluk zhruba o tři roky mladší než ty, v natažené ruce držel jakousi kartičku. Měl krátké blonďaté vlasy a ve tváři velmi zmatený výraz. Očkama furt přeskakoval z kartičky na tebe. No brzy se ukázalo, že je to tvoje fotka, zřejmě zjišťoval, jestli nalezl správnou osobu. "Ehm ehm.." odkašlal si a vytáhl zmuchlaný papírek z levé kapsy kraťas a začal předčítat. "Byl jsem vyslán na super tajnou misi, abych tě nalezl a předal tento dopis s instrukcemi..!" Mluvil dost nahlas. No, když to dořekl, tak ti předal obálku. Šlo poznat, že obálku někdo předtím otevřel a znovu zalepil, chlapec byl asi zvědavý. Poté se krátce uklonil a utíkal dále.

Senhoshi -> No dopis byl možná otevřen ještě před doručením, ale naštěstí nebyl nijak zaneřáděný. Dopis byl psán ručně, ten pravopis si moc dobře poznával. Psal to jistě tvůj bývalý mistr na Akademii. V onom dopise stálo: "Zdravím Senhoshi Kuroame, sám víš, že bych tě neotravoval, kdyby to opravdu nebylo nutné. Dostav se prosím i hned do akademie, děkuji!" No rozhodně to znělo zajímavě..

Senhoshi -> Pokračuj ZDE

Minoru Shikujiru

Spokojeně spal, občas se převalil. Bylo to opravdu zajímavý sen, co viděl. Chtěl si ho nechat zdát dál a dál. Jenže z nějakého důvodu zničeho nic otevřel oči a díval se do stropu. Probudil se a ani nevěděl proč. "To se mi snad jenom zdá..." Procedil skrz zuby a pomalu se posadil. Zkoušel si vzpomenout na ten sen, ale nedokázal to. Viděl obrazy v hlavě, částečné..ale nedokázal je popsat, ani je vidět nějak do detailů. "Zrovna něco tak....pěkného a já se musím probudit do téhle noční můry." Pověděl trošku agresivněji a pohlédl ven z okna. Povzdychl si. "Slunce...zase slunce. To nemůže dneska pršet? Být zataženo...bez slunce." Pověděl a pak uslyšel ten hlas. Už mu bylo jasné, proč se probudil, i když si to předtím neuvědomil. Pomalu se posadil a převlékl se. Potom se ještě podíval z okna, ale už tomu nevěnoval pozornost.
Poté zamířil dolů, odkaď ho volali na snídani. "Dobré." Procedil mezi zuby a chtěl se usadit ke stolu, aby se najedl.

Minoru Shikujiru

Sešel tak a pohlédl na talíř. Jako vždy, měli ovoce a zeleninu, aspoň to sushi trošku zlepšovalo tu chuť. Pohlédl na svého otce. "Spal jsem." Pronesl jen a posadil se. Začal ihned jíst, aby mohl už odsud odejít a nijak se tu dlouho nezdržovat. Hltal celkem velké sousta, ale hlídal se, aby se nezadusil.
Po jídle se postavil a odnesl to. "Půjdu ven." Pronesl a šel nahoru do svého pokoje. Doufal, že to jeho rodiče nebudou nijak komentovat. Takhle byl spokojený. Nahoře v pokoji si na sebe vzal svůj plášť a pod něj na pásek si dal svou brašnu a zbraň. Potom šel k oknu. Nechtěl jít dveřma, bůh ví, jestli by ho tam nečekali s nějakou prací. Rozhodl se tedy, že odsud odejde po svém, a to oknem.

Minoru Shikujiru

Rozhlédl se. Viděl ty shinobi. "Mohla by si udát nějaká...zajímavá událost...nějaký boj, potok krve....hmmm, to z ní tak dobře." Pověděl si tiše, aby ho nikdo neslyšel. Nebylo to z důvodu, že by se za tento názor styděl, ale spíše to, že by nemuseli mít pochopení pro jeho názor. Seskočil z okna na zem. Na střechu se munyní moc nechtělo, kvůli tomu horku a střechy byli opravdu rozehřáté od toho slunka. Jenže na zemi nebylo o nic lépe. Horko-teplo všude možně. Dokonce i ve stínu bylo hnusně.
Rozhodl se projít uličky do nějaké opuštěnější části a přitom sledoval jak shinobi na střechách, tak i okolí. Doufal, že narazí na něco zajímavého.

Minoru--> Chvíli procházíš a vypadá to, že se nebude dít nic zajímavého, ale najednou... jsi uviděl probíhat dívku. Vypadala asi o rok mladší než ty a velmi ti připomínala jednu kamarádku z dětství. Mizuki... za ta léta jsi už stihl zapomenout příjmení, ale dobře si ji pamatuješ. Ji i jejího bratra (*creepy tón vypravěčova hlasu:*) jak krásně padal.

Minoru Shikujiru

Procházel se. Tohle nic nedělání už mu lezlo krkem. Chtěl nějakou událost...boj, nebo rvačku, aspoň. Potom se zastavil. Uviděl, jak okolo něj proběhla jedna dívka. Díval se za ní. Připomělo mu to Mizuki. Stále se za ní díval. Zatřásl hlavou. Nemožné, ona to být nemohla. Mizuki byla zajisté stále v té vesnici a smutnila za svým malým bratříčkem. Usmál se. Byla to příjemná vzpomínka. Padal ze skály a potom se jeho tělo rozmázlo o skály. Usmál se ještě víc. Jak rád nadtím přemýšlel. "Hned je tento den lepší." Pověděl spokojeně. Rozhodl se jít za tou dívkou, pokud s emu neztratí. Třeba ho ona dovede k něčemu zajímavému.

Minoru Shikujiru

Ta dívka se otočila a zastavila se. Zastavil se též, ale byl celkem překvapen. Ne tím, jak na něj vyštěkla, ale jak na něj vytřeštila oči. Zadíval se ji do očí. Opravdu tolik připomínala Mizuki. Chvilku přemýšlel...že by se sem též přestěhovala? Blbost, nebo jen náhoda, že je zde takováto dívka. "Co chci? Zábavu, dnes je horko a nuda." Pověděl krátce a prohlížel si ji. "A ty vypadáš, že o nějaké zábavě víš, nebo se mýlím? Jak si tak pospíchala." Pověděl a udělal krok vzad. Povzdychl si. Už ho začalo štvát tohle vybavování s dívkou, která mu připomínala Mizuki.

Minoru Shikujiru

Trošku se zarazil tou otázkou. Bylo to takové... překvapivé. Ihned znala jeho jméno a zeptala se na něj. Prohlédl si ji. Nyní opět zaváhal. Byla to Mizuki...nebo ne? A co tu k čertu dělá! Neměla tu být! ALe pak zakymácel hlavou a vydýchl si. Podíval se na ni. Krátce přikývl. "A co když jsem?" Zeptal se a díval se na ni. Pohlédl do strany, že ho to moc nezajímá, ale potom se stejně na ni díval. Byl zvědav, co z ní vypadne a hlavně...jak to poví a co poví. Zapřemýšlel. Poslední setkání. Po tom, co se rozloučil po svém s jejím bratrem. Jak padal...dolů a bum. Usmál se přitom zamyšlení. Ale pak se vrátil do reality opět k té dívce, která zřejmě byla ona...Mizuki.

Fujioka Ruri -> Probudila si se do krásného rána. Krásné počasí nejspíš působilo na všechyn, protože z venku si mohla slyšet smích a celkovou pohodu. To byla v této době docela rarita..

Otvorila oči, ale hneď ich privrela, pretože mala okno hneď pod strešným oknom a slnečné lúče jej dopadali na tvár. Pomaly sa posadila a ponaťahovala sa spokojne. Na tvrdú postel si už zvykla. Kľakla si a otvorila strešné okno a zadívala sa von. Počula ten radostný smiech a tak. Zdálo sa, že to bude fajn ráno. Zoskočila z postele, obliekla sa a ustlala a potom okno zatvorila, keď nechala izbu trochu prevetrať. Zliezla dole z podkrovia a šla pomaly do kuchyne. Cestou si zakryla rukou ústa, zívla si a druhou rukou si ešte pretierala oči.

Minoru Shikujiru

Sledoval její výraz. Změnil se na takový zamyšlený a pak na něj promluvila opravdu klidně. Když to všechno řekla, už neměl žádný pochyb. "Já a někomu chybět...to nedává smysl." Pověděl a díval se na ni. "Nezapoměl... jen jsem tě tu nečekal. Rodiče se sebrali a odjeli sem a rozhodli se, že mě vezmou sebou." Pověděl jenom. "Moc dobře vím, kdo jsi a odkud tě znám... ale co tu děláš? Tvé rodiče se sem taky?" Zeptal se a dal hlavu do strany. Možná pátrala potom...co se stalo jejímu bratrovy...to by ji potom mohla potkat podobná...nehoda. nechtěl však dělat předčastné závěry, rozhodl se počkat, co mu vlastně poví.