Ulice konohy

Minoru Shikujiru

Nechal ji mluvit. Chtěl si vše vyslechnout, než začne něco řešit, nebo vymýšlet nějaký ten plán. Usmál se, ale jenom sám pro sebe, i když to i ona mohla vidět. O ničem nevěděla...výborně. Tohle mu skvěle hraje do karet. "Opravdu? Tak to je..dobře." Pověděl krátce. "Gratuluji." Pověděl a prohlédl si ji. "Já už akademii dokončil. Jen mě překvapuje, že jsem tě tu nepotkal už ...dřív." Pověděl trošku zamšleně, protože aspoň na akademii by se měli přece potkat, nebo ne? A nebo jen si ji nevšímal, jak si nevšímal ostatních studentů? No, bylo to dost možné. Rozhodně ji nečekal, že by byla zrovna tady, tak proč by ji měl hledat.

Fujioka Ruri -> Už jen samotný vzduch co jsi pustila dovnitř tě přesvědčil o tom, že venku je opravdu krásně. Když jsi šla dolů, tak sis všimla, že byt je prázdný. Byla si tu úplně sama.

Pousmiala sa, keď cítila ten príjemný vzduch a tak. Už jej to len mohol znepríjemniť mladší nevlastný brat, ale ako prišla do kuchyne, nikto tam nebol. Prekvapene sa dívala okolo seba. Väčšinou aspoň niekto býva doma. Aspoň si to teda myslí, pretože väčšinou ona rýchlo z domu odíde, aby mohla ísť trénovať. No, proste to bolo príjemné ráno. Ako prišla do kuchyne, hľadala si niečo na jedlo. Možno tam bolo už niečo pripravené, ale ona sa spokojí s hocičím, čo nájde v kuchyni.

Minoru Shikujiru

Díval se na ni a přikývl. "Tak nějak ti rozumím." Pronesl jen a díval se na ni. Pohlédl do strany. Divný pocit..celkem ho zaujala její slova, i když sám nevěděl proč. "Určitě je...je to jen pocit." Pověděl tiše a usmál se. Potom se podíval k obloze. Slunce stále hnusně svítilo...až to bylo dost nepříjemné. "Horko....až moc horko..."Pronesl a díval se stále na oblohu. Mizuki mohla přijít zvláštní ta bolest na oku. Jenom přece, celé levé oko měl zakryté obvazem. Viděla ho s tím jenom párkrát. Potom přikývl na její slova. "Ano..projít. Někam do stínu." Pověděl a postavil se k ní. Z nějakého důvodu...Mizuki byla jediná postava, které by bez sebemenšího důvodu neublížil....sám nevěděl proč. Možná to bylo kvůli jejímu bratrovy a možná v tom bylo něco jiné. Jenže ať to bylo jakkoliv, stále se neubránil tomu pocitu, který zažil tenkrát. Tak příjemný a hřejivý pocit z něčí smrti.

Minoru Shikujiru

Zamyslel se nad jejím prvotním nápadem a zakymácel hlavou do stran. "Hmmmm." Pronesl zamyšleně a trošku tiše. Rámen mu sice chutnal...ale nic mu nezaručovalo, že tam bude příjemněji. "Park." Pověděl a pohlédl na ni už normálně. "Park bude...dostačující." Pověděl a pohlédl na ni. Všiml si jejího chování. Ze začátku byla dosti vyplašená a nyní byla opravdu klidná. Zarazilo ho to, proto se na ni díval trošku překvapeně. "No...je to opravdu dlouho..co jsme se neviděli." Pověděl jen a vyrazil pomalu směrem k tomu parku a díval se před sebe. Jenom párkrát se podíval na ni, aby viděl, co dělá. "Na co se specializuješ? V akademii." Zeptal se ji. To ho zajímalo. Do budoucna bude lepší, když bude vědět styl jejího boje, teda pokud se něco stane. Usmál se trošku děsivěji. Jenže nechtěl předbíhat.

Fujioka Ruri -> A měla si pravdu, na stole byl talíř s jedním toastovým chlebem, rozkrojený na dva pěkně symetrické trojúhelníčky. Zpod talíře vykukoval papír, zřejmě vzkaz od nějakého člena rodiny. Dále sis mohla povšimnout hrnečku s teplým čajem, ještě teď se z něho lehce kouřilo. Takže zbytek rodiny musel odejít zřejmě před chvílí.

Pousmiala sa, keď zbadala raňajky na stole. Posadila sa za stôl a začala jesť spokojne a pila čaj. Ani si nevšimla najskôr ten lístok, proste si spokojne odkusovala z toastu a usrkávala z čaju. Potom sa spokojne narovnala a vydýchla si, ako sa dobre najedla. Potom sa postavila a zobrala tanier s pohárom a šla ho umyť. Až keď sa otočila k stolu, tak si všimla toho lístku. Predsalen, bola predtým hladná, takže jediné, čo videla, bol chleba. Zobrala si ho do ruky a začala si ho čítať.

Fujioka Ruri -> Dopis byl od tvé nevlastní matky. No tvůj nevlatní otec by ti nejspíš dopis ani nenechal. V dopise stálo, že šla brzy ven s tvým nevlastním bráškou na hřiště a že máš na zahradě pokropit květiny a poté odnést balíček, který stál u dveří, odnést tvému nevlastnímu otci, který měl dnes stráž u Hlavní brány.

Povzdychla si po prečítaní správy. Takže sa dnes bude vyhýbať ihrisku oblúkom. Skočila rovno do záhrady poliať kvetiny. Netrvalo jej to dlho, už v tom mala dlhoročnú prax, keď robila väčšinu domácich prací než jej nevlastný brat. Potom sa vrátila a hľadala balíček. Našla jeden jediný u dverí, a tak ho zobrala do rúk a vyrazila von. Zamkla pritom za sebou a kľúče zahrabala hlboko do tašky, kde mala rôzne veci na liečenie a prvú pomoc, aby to nestratila, a dala to tam na menší háčik. Nie raz sa jej stalo, že ich vytrúsila, ale našťastie si toho hneď všimla lebo cinkli pri dopade. Rozhodla sa teda vyraziť k hlavnej bráne.

Hlavná brána
-------------->

Minoru Shikujiru

Zadíval se na ni, když se na něj podívala. "Nějaké věci se nezmění...a jedna z nich je asi moje tvář." Pověděl a pohlédl na ni. Zadíval se na ni. "No... jsem překvapen, že si stále pamatuješ, jak jsem se tvářil tehdy.." Pověděl a díval se na ni. Pamatovala si zřejmě všechno z minulosti. I on si pamatoval vše. I věci, které ona nemohla vědět. Jenže i ona mohla vědět věci od svého bratra, o čem on nemá ani páru. Potom se rozběhla celkem rychle. "No jo." Pověděl, protože vyrazila celkem rychlím tempem dopředu k parku. Zřejmě cvičila hodně svou výdrž a kondičku. I on měl sice dobrou kondičku...ale on se spíše zajímal o něco jiného. Jenže co mu zbývalo a rozběhl se za ní. Plášť za ním vlál a to horko bylo stále...hnusnější a hnusnější.