Park

Místo sloužící k relaxaci a krátké procházce, nejčastěji se tu však poflakují a randí mladí shinobi.

Senhoshi Kuroame

Tréninkplatz v Akademii -->

Inu. Jestli jsem se něčeho nebál, tak to byl malý, drzý a neposlušný fracek, který se dostal k tajné technice 'Oiroke no jutsu'. Mistr podle mě jen přeháněl. I tak byl ale problém a já jsem se ho rozhodl vyřešit. Už jsem se upřímně těšil, až na mě malý chlapec vytasí "sexy techniku", protože něco takového v jeho podání může zabrat jen na pedofily. Aspoň jsem si to myslel.

Senhoshi -> V parku si mohl vidět spousty mladíků, jak si vedou nějakou svojí mladici. Také zde byl nějaký kroužek jógy pro seniory. No nebyl to pěkný pohled. Pokud ses však díval pořádně, tak si mohl vidět skupinu tří dětí, jak upřeně koukají do stromu a počítají"93, 94, 95.."

Senhoshi Kuroame


Byly věci, které jsem vidět nepotřeboval a tak jsem okolo jógy procházel rychle. Hledal jsem něco. Cokoliv. Koneckonců- když někdo použije něco jako perverzní techniku, tak to asi rozruch způsobí. A ne malý. Kdokoliv, kdo by se tvářil divně, zaraženě, nebo jen zblble, tak by teoreticky mohl být obětí techniky. Až teď mi ovšem došlo, že jsem si měl nejspíš zjistit, co ta technika vlastně dělá...

Senhoshi -> "100!" ozvalo se a děti se rozběhly každý jiným směrem. Netrvalo to ani deset vteřin a ze směru, kam zaběhl jeden tlustší klučia, co společně s dvouma dalšíma před chvíli počítal, se ozval výkřik.

Senhoshi Kuroame


Rozeběhl jsem se tam, svižným během. Přeskočil jsem na jednu z tlustších větví, které byli občas využívány shinobi k těmto účelům. Byl jsem nedočkavý... a zvědavý. zatím jsem moc technik neviděl, ale věděl jsem, že některé techniky byli dokonce i zábavné. 
Technika, která měla perverzní název a můj učitel se jí bál? To už muselo být něco.

Senhoshi -> Překvapivě si spatřil pouze tři děti, co původně počítaly, jak chytly jedno z dětí, které se evidentně schovávalo. Když tě spatřily, tak se daly na útěk. Ale přeci jen sis mohl všimnout, že na zemi po dětech zůstal ležet svitek.

Senhoshi Kuroame


To že děsím malé děti se mě dotklo. Okamžitě jsem vytáhl zrcátko a hřeben. Zároveň jsem provedl shunshin k tomu svitku. Přišlápl jsem ho, zatímco jsem si zčesával vlasy. Když jsem měl opět jistotu, že vypadám tak skvěle, jak bych měl,  sehnul jsem se pro svitek a zvedl ho. 
Co je asi uvnitř? pomyslel jsem si a protože jsem nečekal, že by mi někdo odpověděl na otázku kterou jsem neřekl, jal jsem se svitek rozbalovat.

Minoru Shikujiru

Málem mu utekla, ale uviděl, jak zmizela. Potom k ní doběhl a uviděl, jak se válí v trávě a směje se. Zřejmě sem sebou plácla. Smála se stále stejně...jako tehdy. Dal hlavu do strany. V některých věcech se nezměnila. Dal hlavu na druhou stranu. "No..v nějakých věcech ses ani ty nezměnila. Mě zůstal ten smích a tobě též ten smích." Pověděl a sledoval ji. Stál nad ní. Nepřestávala se smát. Neposazoval se, ani nelehal, ale mohla ho stáhnout k sobě. Potom se rozhlédl po okolí, jestli tu jsou nějací lidé a nebo tu jsou samy. Každopádně, zvedl hlavu. Byl zde stín. Slunce zakrývali stromy a pod ním byla měkká tráva. Konečně..horko ustupovalo a jemu konečně bylo lépe. Jenže to slunce by mohlo ustoupit...mohlo by pršet. Ano, ano mohlo by pršet.

Minoru Shikujiru

Jak se rozhlížel, naskytl se mu jeden opravdu..hrozný pohled a tak se raději ohlédl tím směrem, odkaď slyšel dětské hlasy. Viděl, jak se pohybovala tráva a slyšel, jak si hrají...ale neviděl je. Asi hráli nahoněnou, nebo si jen tak hráli. Potom se podíval jen koutkem oka na ty stařešiny. Kdybych jen....uměl genjutsu s nějakou myší nebo pavoukem....to bych si užil. Představil si v mysli a potom se podíval na Mizuki. Zamyslel se nad jejím návrhem. "Dobře no." Pověděl a pomalu se posadil a potom i lehl. Díval se nahoru. "A..teď?" Zeptal se jen a díval se na trávu, jakoby odtud mělo brzy něco vyskočit.

Minoru Shikujiru

Pohlédl na ni. Zničeho nic byla tak ticho. Usnula. Povzdechl si. Nechápal ji. Nikdy ji nechápal. Připadala mu tak bezstarostná. Natáhl k ní ruku, jakoby ji chtěl zaškrtit, ale pak dal ty ruce jinak, změnil i prsty do jiné situace a prstem ji přejel po jejím krku. Bylo by to až příliš jednoduché a to by se mu nelíbilo. Potom tu ruku vrátil zpátky. On nedokázal usnout. Ne teď a tady. Pohlédl na stromy. "Stín." Pověděl a sledoval dále stromy. Zde bylo opravdu příjemně, to se muselo uznat. Avšak věděl, že nebude spát dlouho...teda, doufal. "To nemůžeš spát večer...doma?" Pověděl trošku mrzutě a posadil se. Ta tráva ho stále schovávala. Rozhlédl se. Přemýšlel, čím by se zabavil. Dal si ruku na levé oko a trošku nadzvedl obvaz. Opravdu se nic nezměnilo. Viděl jenom obrysy a stíny. Byl opravdu téměř slepí na to oko, i když sám nevěděl proč.

Minoru Shikujiru

Prohlížel to okolí. Bylo to opravdu divné. I zkoušel střídat oči. Na pravé oko viděl svět normálně a na to lepé jenom stíny. Všude byly stíny. Bylo to dost děsivé, ale tak příjemně děsivé. Usmál se tím svým úsměvem. Ten svět se mu líbil. Všude stíny a temnota. Úplně všude. Potom však zaslechl slova. Mizuki už byla vzhůru. Slyšel i, jak se drápala dopředu a pohlédl na ni, ale rukou si zakryl to oko, že mu ho neviděla. Slyšel všechny její otázky. Přikývl. Nevěděl chvilku, co by ji měl říct. "To oko...vypadá divně. Není to na něj hezký pohled." Pověděl jen a díval se na ni. Stále si zakrýval to oko. "Je to..divné zranění. Vidiím jenom stíny...svět duchů a stínů." Pověděl. Takhle si to nazval. Byl to pro něj ten svět, co viděl svým levím okem a měl pravdu, jenže mu to nikdo nemohl potvrdit.

Minoru Shikujiru

Všiml si jejího pohledu. On se nebál ničeho...ale tohohle pohledu se trošku zděsil. Pak se do něj pustila. Byla dost hyperaktivní a chvilku nevěděl, jestli někdy skončí. Nakonec skončila a on se na ni díval. Pohlédl do strany. "No..co mi zbývá. Mám pocit, že i kdybych ti ho neukázal...že by sis to zařídila po svém..jenom přece, tě znám." Pověděl a pak se na ni zase otočil a stále si zakrýval oko. Ona to oko nikdy neviděla. Nyní to bylo neškodné oko, na které z neznámého důvodu oslepl. Dal si tu ruku pryč a odhalil své levé oko (vzhled v KG v postavě, základní tvar). Díval se na ni tím okem. Tím okem viděl jenom tmavší postavu před sebou, nic jiného. Opravdu vypadala jako stín, ale bylo to zajímavé. Rozhlížel se, jestli není někdo v okolí. Nestál o to, být ve středu pozornosti.

Minoru Shikujiru

Viděl, jak si prohlíží jeho oko a zkoumá ho. Byla zřejmě opravdu dost zvědavá, ale to byla vždy. Cítil tu touhu, ale jak se opíral jednou rukou o zem, tak tu ruku dal v pěst. Zavřel to oko. "Myslím..že už to stačí." Pověděl a zase si ho zakryl. Cítil, jak se mu rozproudila krev v žilách a dostal chuť vraždit. To dělalo to oko. Žilo vlastním životem a ukazovalo mu to, co měl rád a co by chtěl dělat. Zabíjet, ubližovat, mučit a znova zabíjet. Pohlédl pak na ni se svým pravím okem. "Vždycky si měla nějaký názor..jaký máš tentokrát? Na mé oko." Pověděl a stále držel ruku v pěst a snažil se uklidnit. Potom se rozhlédl. Zde by na to stejně nebylo vhodné místo a za druhé, je to Mizuki.

Senhoshi Kuroame -> Když si svitek otevřel, tak na tebe vyskočilo pouze několik výpočtů, které si znal z Akademie. Různé vzorce úhlů a rychlost letu shurikenu. Měl si ale alespoň menší důkaz toho, že ty děti museli potkat chlapce kterého hledáš. Přeci jen, prý mezi svitky byl i nějaký ten svitek z písemkou.

Minoru Shikujiru

Už to zakryl, nemusela to ani říkat. Všiml si jejího pohledu i. Bála se? Ne..možná ji to znechutilo. Nevěděl, ale díval se na ni. Celkově se tvářila dost zvláštně. "Něco zlého?" Zeptal se na její otázku. On byl zlý, ale možná, že to oko bylo ještě o něco horší. Nevěděl, protože byl na to oko opravdu slepí a neviděl v něm nic. Žádnou schopnost, skrytou sílu, nebo tak. Nyní ho dost znevýhodňovalo, ale za ty léta si zvykl používat jen to jedno oko a tak už mu to nijak špatné nepřišlo. "Ale nesmysl...je to jenom oko..které je mou součástí." Pověděl a sledoval ji. Právě - bylo jeho součástí a možná proto tak reagovala. Možná reagovala tak na něj a tím okem se to jenom zvětšil, ten pocit.

Senhoshi Kuroame


Po zjištění, že ve svitku jsou vzorce jsem jen kývl a shunpem se přemístil k jednomu z dětí. Chytil ho za ruku a zakroutil hlavou: Neboj se, neublížím ti. Ale řekni mi odkud máš tenhle svitek. hodil jsem před dítě svitek tak, aby bylo vidět, co je na něm napsáno. Nebylo to náhodou od tohoto chlapce? přidal jsem ještě otázku a doprovodil to ukázkou fotky zrzavého studenta.

Minoru --> Mizuki jen zakroutila hlavou. Ať chceš nebo ne, vypadá to hrozivě. Už chápu, proč to schováváš. posadila se tak, že si rukama objímala kolena a lehce se houpala. Vypadala vskutku otřeseně...

Minoru Shikujiru

Sledoval její reakci. Takhle ji ještě nikdy neviděl. Vyděšená pouze z jednoho pohlédnutí do jeho oka. Zřejmě se ji kvůli tomu oku vybavily nějaké ty noční můry. Pohlédl do strany a usmál se radostně. Líbilo se mu, jak na to oko zareagovala. Možná by ho nemusel schovávat už vůbec. Děsit lidi...jak příjemná věc. Vidět jejich tváře plné strachu a nechuti kvůli tomu oku. Vidět, jak se bojí něčeho tak..malého, co je jeho součástí, co v nich může zbuzovat opravdu velký strach, že je až ovládna. Ach...to byl tak příjemný pocit. Nikdy se necítil lépe...teda cítil. Ano, ten pád, na ten také rád vzpomínal. Pak se podíval na ni, ale nyní se už neusmíval a díval se na ni. Opravdu se bála...chtěl se šťastně usmát...ale když viděl její tvář, nedokázal to. Tiše si povzdychl. "Ne..neboj se. Je to jenom oko. Nic nedělá." Pověděl a díval se na ni.