Lázeňská čtvrť

Ačkoliv se to nezdá, ze skal u konohy vyvěrají úžasné geotermální prameny. Bohaté na minerály o teplotě mezi 37,5°C a 42,5°C. A zde vyrostly jediné lázně v konoze- Modrý drak. Okolo lázní je i několik budov, většinou sloužící personálu, ovšem najdou se i lidé, kteří u lázní bydlí z jiných důvodů.

Hiroshi--> Probudil jsi se do krásného rána a... zjistil jsi že žiješ. Nebylo co dodávat, prostě jsi žil a kdyby jsi nežil, bylo by to přinejmenším smutné.

Hyūga Hiroshi

Probral jsem se do dalšího rána. Promnul jsem si oči, protože jsem neviděl vůbec nic. Cítil jsem se trochu unaveně, ale to bylo jen tím, že jsem se teď vzbudil. Ještě chvíli jsem mrkal a zíral do stropu, než jsem se konečně začal snažit vstávat. Posadil jsem se a spustil nohy z postele. Nakonec jsem konečně vstal a šel provést raní hygienu. Teprve pak jsem se pomalu vydal dolů na snídani. Měl jsem hlad. "Dobré ráno..." vykřikl jsem na celý dům.

Hyūga Hiroshi

Seběhl jsem dolů a podíval se na tátu. Modlil se... zase. Já jsme to nedělal, nechtěl jsem věřit, že je mrtvá. O její smrti nejsou zprávy a nikdy nebyly, třeba... někde žila. Držel jsem se stébla, ale možné bylo všechno. Radši jsem na to ale nemyslel, nebylo to něco, na co jsem chtěl poránu myslet. "No, já mám docela hlad... včera večer jsem toho moc nesnědl..." řekl jsem.

Hyūga Hiroshi

"Paráda..." odpověděl jsem mu lakonicky. Proti domácímu rámenu jsem vůbec nic neměl. Popravdě mi docela chutnal. Pomohl jsem tátovi všechno připravit a teprve, když přede mnou na stole stála kouřící miska, tak jsem začal mluvit. "Tak co? Máš dneska něco v plánu?" zeptal jsem se a začal foukat horké jídlo, abych ho mohl co nejdřív spořádat... měl jsem přeci jen docela hlad...

Hyūga Hiroshi

"No, to sem zvědavej co ti bude chtít... " zeptal jsem se. Doufal jsem, že to nebude další přednáška o tom, jak dělám ostudu klanu tím, že se s ním nechci ztotožnit nebo tak něco. To už mě nebavilo poslouchat. Nicméně další věta mě donutila se začervenat. "No, díky. Chvíli to trvalo, ale povedlo se..." řekl jsem. Upřímně byly časy, kdy jsem si myslel, že to nezvládnu... ale nakonec to nějak vyšlo.

Hyūga Hiroshi

Podíval jsem se na něj tak nějak divně. "No, zkus mu to rozmluvit... nechci abys šel někam na hranice..." řekl jsem mu. Popravdě jsme o něj měl hroznej strach. "Nebo myslíš, že pošlou nás, geniny? Jsme přece už taky ninjové! A já taky umím trochu léčit..." řekl jsem. Tak nějak bych byl radši s ním. Vždycky jsem si říkal, kdyby táta byl tehdy s mámou tak zda by to dopadlo jinak... a teď, když už jsem byl taky ninja, tak jsem mohl pomoct...

Hyūga Hiroshi

Otočil jsem oči v sloup a začal se ládovat.Velice rychle jsem do sebe dostal jídlo. "Díky, bylo to fajn." řekl jsem. Jako snídaně mi to stačilo a i když jsem proti ramen nic neměl, tak pokud měl táta odejít na misi, tak mě čekalo ramen asi každej den, protože sám jsem vařit teda moc neuměl. Snadnější bylo zajít si koupit nějaké hotové jídlo. "No a nevíš co čeká mě? Neřekli nám nic moc o tom, co s náma bude teď..." zeptal jsem se...

Hyūga Hiroshi

Podíval jsem se na něj tak nějak divně. "Do nemocnice? Co bych tam dělal?" zeptal jsem se. Měl jsem spíš pocit, že by mě vyhodili s tím, že jim tam překážím. Kromě toho jsem nechtěl trávit všechen svůj čas v nemocnici. Pravda, možná by to bylo dobré na trénink kontroly nad chakrou... ale stejně se mi tam nechtělo tvrdnou celé dny. "Myslím, že bych spíš měl pracovat na svojí přesnosti. Asi bych mohl bejt lepší v házení věcí..." vytáhl jsem odkudsi kunai a začal s ním točit na prstě...

Hyūga Hiroshi

Pokrčil jsem jakoby lhostejně rameny. "No, to je prostě dar..." řekl jsem a podíval se zcela vážně na tátu. Asi tak na 10 vteřin, pak jsem to nevydržel a začal se hrozně smát. Bohužel mi při tom kunai vyletěl z prstu a zapíchl se do stropu. "eeh... to bylo schválně?" nadhodil jsem a trochu nervozně se zasmál. Už jsem z toho viděl nové domácí pravidlo - nepoužívat kunaie doma...

Hyūga Hiroshi

Vzal jsem si kunai a radši ho uklidil. "No, beru to, jako že nechceš vidět jak házím shurikeny, co?" zeptal jsem se. Podíval jsem se pak nevinně na strop, kde byla malinkatá dírka. Ta se jistě ztratí. "No, pořád lepší, než kdybych kouřil ne?" nadhodil jsem myšlenku a radši jsem vzal špinavou misku od jídla a uklidil jí ze stolu.

Hyūga Hirosh

"Neboj se, všechno bude v pořádku. " ujistil jsem ho. Nebyl absolutně žádný důvod se bát. Mohl jsem trénovat kdekoliv jinde, a venku jsem asi ohrožoval daleko míň stěn i stropů. Hned jak za tátou zapadly dveře, tak jsem se pustil do nádobí. To byla rychlovka, zase tolik ho špinavého nebylo. Pak jsem všechno nádobí pečlivé uklidil a vyběhl zpátky do pokoje. Sebral jsem si pár věcí, nasadil si brýle a vyběhnul z domu ven...

>>> Nemocnice